Vladimír Megre - Anastasia 6.díl Rodová kniha

Vybrané úryvky z knih

Vladimír Megre: ANASTASIA 6. DÍL RODOVÁ KNIHA

kniha šestá, přeložila Valentýna Lymarenko-Novodarská, rok vydání 2004 (ruské vydání 2002)

Podle Anastasie text této knihy má v sobě uložené spojení písmen a kombinaci slov, které příznivě působí na člověka. Pocítit tento vliv je možné při čtení, když na sluch nepůsobí zvuky umělých předmětů a mechanismů.  Přirozené zvuky – zpěv ptáků, šumění deště, šelest listí na stromech – pomáhají příznivému vlivu. ...

ROZHOVOR SE SYNEM

KAPITOLA ROZHOVOR SE SYNEM, str. 42-43 

„Vidíš, Volovo, je to jedna z mnoha knih, které píší současní lidé. V této knize se dětem vypráví o tom, jak se na Zemi zrodil život, jak se vyvíjel člověk, společnost. Je tady hodně barevných obrázků a tištěný text. V této knize jsou vyloženy dějiny lidstva. Vědci- jsou to takoví moudří lidé, no, moudřejší, než ostatní- v této knize popsali život prvních lidí na Zemi. Když se naučíš číst, budeš se moci z knih dozvědět hodně zajímavých věcí.“

„Já umím číst, tatínku.“

„Ano… Jak? Maminka tě učí číst?“

„Maminka Anastasia mi jednou na písečku nakreslila písmena a hlasem zobrazila jejich název.“

„A copak sis hned zapamatoval všechna písmena?“

„Ano. Je jich velice málo. Bylo mi smutno, když jsem se dozvěděl, jak je jich málo.“

Zpočátku jsem nepovažoval za významné to, co řekl o počtu písmen. Chtěl jsem si poslechnout, dokáže- li ve skutečnosti můj syn přečíst tištěný text. Otevřel jsem knihu na první straně, podal jsem mu ji a vybídl jsem ho:

„Tady, zkus to přečíst.“

Vzal si otevřenou knihu, z nějakého důvodu levou rukou, nějakou dobu se mlčky díval na tištěný text, pak začal číst:

„Starodávní lidé žili v tropických krajích, kde nebyly mrazy a zima. Nežili jednotlivě, ale ve skupinách, kterým vědci říkají lidská stáda. Ve stádě se všichni, děti i dospělí, zabývali sběračstvím. Po celé dny hledali jedlé kořeny, divoce rostoucí plody a vejce ptáků.“

Po přečtení tohoto textu zvedl hlavu od knihy, nějak tázavě se mi zadíval do očí. Mlčel jsem, nechápaje otázku. Voloďa začal mluvit trochu znepokojeně:

„Vem mě, tatínku, nevzniká představa.“

„Jaká představa?“

„Žádná představa nevzniká. Buď se porouchala, nebo si nemůže představit to, co je napsáno v knize. Když mluví maminka Anastasia nebo dědečkové, tak si všechno jasně představuji. Když čtu Jeho knihu, ještě jasněji se mi všechno představuje. Ale od toho, o čem se píše v této knize, je představování nějaké zkomolené. Nebo se ve mně porouchalo.“

„A proč si potřebuješ představovat? Proč ztrácet čas na představy?“

„Vždyť představy vznikají samy, když je pravda… ale teď nevznikají, takže… Hned to zkusím prověřit. Možná, že oni, ti lidé, o kterých se píše v knize, jak si po celý den hledali potravu, neměli oči? Proč si celý den hledali potravu, když se stále nacházela kolem nich?“

 

HLAVNÍ VĚC V ŽIVOTĚ MUŽE

KAPITOLA UDĚLÁM ŠŤASTNOU HOLČIČKU - VESMÍR, str. 60 - 61

„A jaký vynález nejvíce chybí lidem, tatínku? “

„Jaký? Mnohý. Například v mnohých regionech začíná energetická krize. Nestačí elektrická energie. Atomové elektrárny budovat nechtějí: Jsou nebezpečné, protože explodují. Ale bez nich se nelze obejít.“

„Atomové? Jejichž radiace zabíjí lidi a rostliny?“

„Ty víš o radiaci?“

„Ano, vždyť je všude. Je to energie. Je dobrá. Potřebná. Jenom ji nelze shromažďovat ve velkém množství na jednom místě. Dědeček mne naučil řídit radiaci. Ale o tom nelze vyprávět, někteří lidé dobrou radiaci proměňují ve zbraň, aby mohli zabíjet ostatní lidi.“

„Ano. Je lepší nevyprávět. Vypadá to tak, že skutečně dokážeš něco vynalézt a vydělat pro svou holčičku mnoho peněz:

„Zřejmě dokážu. Ale peníze nedělají člověka šťastným.“

„A copak, podle tebe, dělá člověka šťastným?“

„Prostor, který sám tvoří.“

Představil jsem si, jak se z mého malinkého syna stane mladík. Naivní, ať znající množství neobvyklých věcí, různých jevů. Umějící zacházet dokonce i s radiací, ale stejně naivní vůči intrikám našeho života, půjde hledat svou holčičku, aby ji učinil šťastnou. Navenek se bude snažit nevynikat mezi ostatními lidmi. Tak to vždy dělá Anastasia, když vychází z tajgy k lidem. Bude se snažit nevynikat a stejně nedokáže být úplně takový, jako všichni. Připravuje se, nasává do sebe obrovské znalosti, snaží se stát fyzicky zdravím a toto všechno kvůli nějaké jedné holčičce. Myslel jsem si, že Anastasia připravuje syna na velká konání a kvůli tomu mu přece předává znalosti a schopnosti. A tady to vypadá, že hlavní věc v životě muže- je učinit šťastnou pouze jednu ženu. Syn je přesvědčený, že každá žena je podobou celého vesmíru.

 

ČÍM POTĚŠIT OTCE

KAPITOLA POZVÁNÍ DO BUDOUCNA, str. 84

„Bůh! Jak si ho představuje většina lidí? Jako nepochopitelnou, amorfní a bezcitnou bytost. Všichni jen:

„Dej!“ a „Rozsuď!“ Ale jestli je Bůh náš Otec, jestli stvořil celý svět, který nás obklopuje, tak přirozeně hlavním přáním Rodiče může být pouze smysluplný život Jeho dětí, jejich chápání podstaty vesmíru a společné tvoření se svými dětmi. Ale o jaké uvědomělosti lze mluvit, když zašlapáváme všechno, co je stvořené kolem nás Bohem, zašlapáváme Jeho myšlenky a přitom se různě někomu klaníme, ale ne Jemu. Jenže On ani nepotřebuje zbožňování, čeká na spolupráci. Ale my… Nemůžeme pochopit dokonce tak jednoduchou pravdu: Jestli ty- syn Boha, jsi schopný chápat Otce, vezmi pouze jeden hektar půdy a udělej na něm ráj, potěš Otce. Ale ne! Celé lidstvo, jako pomatené, se někam žene, ale kam? Kdo z nás stále dělá blázny? A jak se cítí On, náš Otec, když se dívá na zemskou bakchanalii? Dívá se a čeká, kdy se k jeho pozemským synům a dcerám vrátí uvědomělost. Dívá se a sluncem ozařuje celou Zem, aby mohly dýchat jeho děti.

 

 

 

VEDICKÁ KULTURA

KAPITOLA DĚJINY LIDSTVA PODLE ANASTASIINA VYPRÁVĚNÍ, str. 97-98

„Ve Vedickém období člověk zná Boha. Všechny Boží city jsou přítomné v člověku a jejich prostřednictvím je člověk schopný poznat jakoukoliv Boží radu. A jestli najednou udělá chybu, Bůh má právo ji napravit, neporušuje harmonii, neomezuje člověka, ale pouze poskytuje nápovědu. U člověka Vedického období nevznikají otázky: kdo a jak stvořil svět, vesmír, galaxie, jeho překrásnou planetu- Zemi!

Všichni lidé vědí: všechno, co je obklopuje, viditelné a neviditelné je stvořené jejich Otcem- Bohem.

Otec je všude! Všechno rostoucí a žijící kolem- jsou Jeho živé myšlenky a Jeho programy. A s myšlenkami Otce lze komunikovat vlastní myslí. A lze Jeho program zdokonalovat, když se před tím pochopí do detailů.

Bohu se člověk neklaněl, množství náboženství, jež posléze vznikla, ve Vedickém období neexistovala. Byla kultura života. Způsob života lidí byl božský.

Tělesné nemoci neexistovaly. Stravuje se a oblékaje se do božských oděvů, na potravu a oblečení člověk nemyslel. Jeho mysl byla zaměstnána jiným. Mysl přebývala v nadšení z objevů. A nad lidským společenstvím nebyli vládci a nebyly hranice, určující dnešní státy.

Lidské společenství na Zemi se skládalo ze šťastných rodin. Na různých kontinentech žily rodiny. Všechny je spojovala snaha o stvoření překrásného prostoru.

Bylo mnoho objevů a každá rodina, jež objevila překrásné, cítila potřebu podělit se o to s ostatními.

Energie Lásky vytvářela rodiny. A každý věděl: nová rodina stvoří ještě jednu překrásnou oázu na rodné planetě.

Lidé Vedického období měli množství obřadů, svátků a karnevalů. Každý z nich byl naplněný velkým smyslem, procítěností a chápáním reálného pozemského božského bytí.

Každý z obřadů byl velkou školou pro člověka jež se ho zúčastnil. Zkouškou před lidmi, před sebou a tudíž i před Bohem.“

 

PŘEDURČENÍ ČLOVĚKA

KAPITOLA DĚJINY LIDSTVA PODLE ANASTASIINA VYPRÁVĚNÍ, str. 96-97

„Lidé žijí na Zemi miliardy let. Všechno na Zemi je původně stvořené jako dokonalé. Strom, bylinka, včela a celý živočišný svět. Všechno existující je spojené mezi sebou a s celým vesmírem. Vrcholem všech výtvorů- je člověk. Také on byl stvořen harmonickým ve velké původní harmonii.

Předurčením člověka je poznání všeho kolem a tvoření překrásného ve vesmíru. V jiných galaxiích tvořit podobu zemského světa. A každým novým stvořením své překrásné do pozemského vnášet. Cesty k tvoření na jiných planetách budou otevřeny tehdy, až člověk dokáže zdolat pokušení. Až velké energie vesmíru, jež v sobě má, dokáže udržet v jednotě. A ani jedné z nich nedovolí dosáhnout převahy nad ostatními.

Znamením, že cesty tvoření ve vesmíru jsou otevřeny, bude den, kdy se celá Zem bude skvět jako rajská zahrada. A člověk, jenž pochopí harmonii Země dokáže do toho vnést své překrásné.“

 

 

SÍLA MYŠLENKY

KAPITOLA OBRAZOTVORNOST. ZKOUŠKA., str. 139-140

„Dnes každý ví, jak člověk, který nastoupil technokratickou cestu, se snažil stvořit raketu schopnou letět ke hvězdám.

Létalo se na Měsíc- ztratilo se nemálo sil a prostředků na škodu Zemi. Ale na Měsíci se nic nezměnilo. Podobný způsob je odsouzený k neúspěchu, je neperspektivní a nebezpečný pro všechny lidi Zemi a pro ostatní planety. Existuje jiný způsob, mnohem dokonalejší. Pouze samotnou myslí lze vypěstovat na Měsíci květinu, vytvořit atmosféru vhodnou pro člověka, založit zahradu a octnout se v ní se svou milovanou. Ale před tím myšlenka musí celou Zem proměnit v rajskou zahradu. A tohle je třeba udělat společnou myslí.

Kolektivní myšlenka je silná, v celém vesmíru neexistuje energie, která by byla schopná překážet jí v konání. Hmota a technika dnešního dne jsou odrazem společné myšlenky. Vynalezla všechny dnešní mechanizmy a zbraně.

Ale vzpomeň si, říkala jsem, že v těch Vedických časech energie mysli každého člověka byla nezměrně silnější. Už devět lidí mohlo společně přemisťovat mnohatunové kameny.

Aby používání společné myšlenky bylo jednodušší a užitečné pro většinu lidí a přitom se neztrácel čas na shromažďování lidí na jednom místě, vytvářely se obrazy různých bohů. Jejich pomocí se začala řídit příroda.

Objevil se obraz boha Slunce, Ohně, Deště, Lásky a Plodnosti. Všechno, co lidé potřebovali pro život, tvořili prostřednictvím obrazů, v nichž byla zkoncentrována lidská mysl. Konala mnoha užitečných činů. Například déšť byl potřebný pro závlahu a jeden člověk směroval svou myšlenku k obrazu boha Deště. Jestliže byl déšť skutečně potřebný, mnoho lidí směrovalo svou energii do obrazu deště. Když obraz dostával dostatečné množství energie, shromažďovala se oblaka a padal déšť, zavlažuje osevy.

Božská příroda dává člověku bezmezné možnosti. Kdyby lidstvo dokázalo přemoci pokušení neomezené moci a udrželo v sobě všechny vesmírné energie v rovnováze, i v jiných galaxiích by vznikly zahrady- plod lidské myšlenky.“