Vladimír Megre - Anastasia 5.díl Kdo vlastně jsme

Vybrané úryvky z knih

Vladimír Megre: ANASTASIA 5. DÍL KDO VLASTNĚ JSME?

kniha pátá, přeložila Valentýna Lymarenko-Novodarská, rok vydání 2003 

Podle Anastasie text této knihy má v sobě uložené spojení písmen a kombinaci slov, které příznivě působí na člověka. Pocítit tento vliv je možné při čtení, když na sluch nepůsobí zvuky umělých předmětů a mechanismů.  Přirozené zvuky – zpěv ptáků, šumění deště, šelest listí na stromech – pomáhají příznivému vlivu. ...

PROJEKT ANASTASIE

KAPITOLA DVĚ CIVILIZACE, str. 8-9

A ještě se mi její projekt moc zalíbil, když jsem začal propočítávat jeho ekonomickou vhodnost a přesvědčil jsem se, že každý člověk jenž si založí statek podle Anastasiina projektu, může jeho pomocí zabezpečit slušnou existenci svých dětí a vnuků. Tady jde nejen o zabezpečení svých dětí kvalitními potravinami, zajištění bydlení. Anastasia říkala, že plot je třeba udělat z živých stromů a čtvrtinu hektaru má zabírat les. Dvacet pět arů lesa- je to přibližně tři sta stromů. Za osmdesát až sto let je možná pokácí. Z těchto stromů se získá přibližně čtyři sta kubických metrů prken a dobře vysušené a opracované řezivo pro ozdobu již dnes stojí nejméně sto dolarů za kubický metr, celkem vychází čtyřicet tisíc dolarů. Samozřejmě, není třeba kácet všechen les, lze vzít potřebnou část vyrostlých stromů a hned jako náhradu zasadit nové. Celková hodnota rodinného statku uspořádaného podle Anastasiina projektu může činit kolem milionu dolarů a víc a vybudovat ho je schopna každá rodina, jež má dokonce střední dostatek. Dům pro začátek může být více než skromný, hlavním bohatstvím bude správně a hezky uspořádaný pozemek. …

… Velice silně jsem zatoužil mít svůj statek: vzít hektar půdy, postavit dům a hlavně zasadit kolem různou výsadbu, zařídit svůj kousíček vlasti tak, jak to vylíčila Anastasia, a aby ho obklopovaly pozemky jiných lidí též překrásně zařízené.

MĚSTO BUDOUCNOSTI

KAPITOLA ANASTASIINO RUSKO, str. 37-38

A Anastasia pověděla následující.

„Začátkem nového tisíciletí bylo z iniciativy prezidenta Ruska schváleno nařízení o bezplatném přidělení každé ruské rodině, která si to přála, jednoho hektaru půdy pro uspořádání svého rodového statku. V tomto nařízení se mluvilo o tom, že půda se přiděluje na doživotí s právem na dědění. Produkce vyrobená na rodovém statku se vůbec nezdaňovala. Zákonodárci podpořili iniciativu prezidenta a do ústavy státu byla přijata odpovídající oprava. Hlavním cílem nařízení, jak si myslel prezident a zákonodárci, bylo snížení nezaměstnanosti ve státě, zabezpečení existenčního minima málo majetným rodinám, řešení problému uprchlíků. Ale důsledky nikdo z nich nedokázal v plné míře ani předpokládat.

Když byla přidělena první půda pro organizaci osady s počtem dvě stě rodin, pozemky pro uspořádání rodového statku si začali brát nejen málo majetní lidé, kteří zůstali bez práce, a přesídlenci kteří se dostali do nesnází. V první řadě je rozebrali rodiny středně bohaté a metní podnikatelé z řady tvých čtenářů, Vladimíre. Připravovali se k této události. A nejen čekali, mnozí z nich ve svých bytech již pěstovali rodové stromy ze semínek zasazených do květináčů. Budoucí mohutné cedry a duby dávaly své, zatím malinké, výhonky.“

DALŠÍ ROKY 

KAPITOLA ANASTASIINO RUSKO, str. 39-40

„Za pět let byly na všech pozemcích postaveny domy pro trvalé bydlení. Lišily se svou velikostí a architekturou. Ale vbrzku lidé uviděli, že velikost domu vůbec není nejdůležitější. To hlavní bylo v něčem jiném a začalo se rýsovat překrásnými krajinnými rysy každého pozemku zvlášť a osady celkově.

Ještě nebyly velké doubky a cedry zasazené na každém pozemku. Živý plot statku zatím vyrůstal. Ale každým novým jarem v mladých zahradách pečlivě rozkvétaly nevelké jabloňky a višně, květiny na záhoncích a tráva se snažily podobat překrásnému živému koberci. Jarní vzduch zaplňovalo blahodárné aróma a květinový pyl. Vzduch se stal životadárný. A každá žena žijící v nové osadě chtěla rodit děti. Takové přání vznikalo nejen u mladých rodin, ale i lidé, kteří se považovali za starší si najednou začali pořizovat děti. Lidé chtěli, aby když ne oni, tak alespoň jejich děti, uviděly v budoucnu překrásný kousíček vlasti stvořený jejich rukama, uviděly pro svou radost a pokračovaly ve tvoření, jež začali rodiče.

Na začátku nového tisíciletí jakýkoliv výhonek na každém statku byl jako první zárodek překrásného, šťastného budoucna na celé zemi. Lidé, kteří navěky založili první rodové pozemky, ještě úplně neprocítili závažnost toho, co učinili, jednoduše se radostněji začali dívat na okolní svět. Ještě si neuvědomili, jak velkou radost udělali těmito činy svému nebeskému Otci. Mezi kapičkami deště ronil otec slzičky radosti a dojetí. A usmíval se sluníčkem a potají se větvičkami mladých stromů snažil hladit své děti, jež si uvědomily věčnost a vrátily se k němu.“

GENETICKY MODIFIKOVANÉ POTRAVINY - GMO 

KAPITOLA VĚDA A PAVĚDA, str. 84-85

„Ale ty ses nezamýšlel, Vladimíre, proč se objevují stále nové a nové nemoce? Proč lidé potřebují stále větší množství léčivých preparátů? Proč stále větší počet lidí trpí neplodností?“

„Proč?“

„Protože mnozí lidé, kterým říkáš vědci vůbec nejsou rozumné bytosti. Jejich lidská podstata je paralyzovaná a prostřednictvím jejich pouze navenek lidské tváře, konají síly ničení. Popřemýšlej sám, Vladimíre, tito, jakoby vědci, začali pozměňovat rostliny existující v přírodě, a tedy i jejich plody. Začali pozměňovat a přitom nestanovili předurčení plodů. Ale vždyť v přírodě a ve vesmíru je všechno v těsné součinnosti. Jestli například ve tvém autě mechanik odstraní nebo vymění nějakou součástku, no, řekněme filtr, auto ještě nějakou dobu pojede, ale co se vbrzku stane?“

„Bude vyřazen celý palivový systém, zastaví se motor.“

„Takže každá součást auta plní svou funkci a dřivě, než se jí dotkneme, je třeba určit její předurčení.“

„Samozřejmě! Na tohle ani není třeba být mechanikem.“

„Ale vždyť příroda je také dokonalý mechanizmus a zatím nikým úplně nepoznaný. Každá součást tohoto velkého živého mechanizmu má své předurčení, je v těsné vzájemné souvislosti s celým vesmírem a změna vlastností nebo odstranění jedné součásti rozhodně zapůsobí na fungování celého přírodního mechanizmu. Příroda má hodně obranných funkcí.

Ze začátku bude signalizovat nepřípustné činy. Jestli toto nepomůže, příroda bude muset zničit špatného mechanika. Plody člověk konzumuje, a když začíná používat plody- mutanty, sám se postupně proměňuje v mutanta. Při konzumaci modifikovaných produktů je taková změna nevyhnutelná. Toto se již děje. Slábne imunitní systém člověka, rozum a city. Člověk začíná ztrácet schopnosti vlastní pouze jemu, proměňuje se v lehce ovladatelného biorobota, ztrácí svou nezávislost. Vznik nových nemocí to potvrzuje, je to signál nepřípustnosti lidských činů.“

KDO JE BŮH 

KAPITOLA ZLOM, str. 181

„Když Anastasia v tajze mluvila o Bohu, o stvoření, díky jejím slovům se přede mnou jakoby rozhrnula nějaká clona.

Poprvé v životě jsem si představoval Boha ne jako nějakou amorfní, nepochopitelnou bytost nebo starouška sedícího na obláčku, ale jako jedinečnost, schopnou cítit, prožívat, toužit a tvořit. Pocity, vyvolané jejím vyprávěním, byly jasnější a srozumitelnější než všechno, co jsem dříve četl nebo slyšel na toto téma. A ještě. Když mluvila, bylo mi v duši dobře a méně osaměle. Takže On je! Je srozumitelný a koná. Je dobrý a moudrý. A jako důkaz- Jeho výtvory kolem- cedry, tráva, ptáci a zvířata. Tam, v tajze, na Anasatsiině louce jsou všechny nějaké dobré, ne agresivní. A my jsme si tak zvykli na jeho výtvory, že je jakoby nevidíme, stále se pokoušíme o Něm mluvit prostřednictvím něčeho jiného. Prostřednictvím nějakých jakoby tajných učení. A pobíháme po planetě, hledáme tajná místa, hledáme učitele, hledáme učení. No, to je prostě absurdní. Úplná nepřítomnost logiky. Jestliže mluvíme o Bohu jako o našem dobrém Otci, jak můžeme předpokládat, že před svými dětmi bude schovávat něco dobrého? Ale on nic neschovává před lidmi, svými dětmi, nic před nimi nezatajuje a vždy se snaží být nablízku. Jaká pak síla.“

NEKONEČNOST ŽIVOTA

KAPITOLA MÁME PŘED SEBOU VĚČNOST, str. 225-226

„Můj milovaný! Před námi je věčnost. Život vždy uplatňuje svá práva. Sluneční paprsek zableskne na jaře, do nového oblékne se duše. Ale i pomíjející tělo se ne nadarmo pokorně obejme se zemí. Nové květiny a tráva na jaře vzejdou z našich těl….

„Když se opět vtělíš na zem, stane se z tebe dospívající chlapec. Na sousední zahradě uvidíš zrzavou, usmrkanou holčičku. Řekni té maličké s mírně křivýma nožičkami dobré slovo, všimni si jí. Vyrosteš, bude z tebe mladík, začneš svým pohledem provázet krásky. Nepospíchej s nimi spojovat svůj osud. Na sousední zahradě dospívá holčička, zatím není krasavice- samá piha. Jednou si všimneš, jak se potají za tebou dívá. Ale nesměj se jí, neodháněj, až se nesměle přiblíží k tobě aby tě odpoutala od dospělé krasavice. Uplynou pouze tři jara a ze sousední holčičky se stane krásná dívka. Jednou se na ni podíváš a vzplaneš láskou k ní. A budeš s ní šťastný. A bude šťastná ona. Vladimíre, v té tvé vyvolené bude žít právě má Duše.“

„Děkuji ti za krásný sen, Anastasie, má milá vypravěčko.“

Opatrně jsem ji vzal kolem ramen, přitiskl k sobě. Chtělo se mi poslouchat, jak horoucně ji buší srdce, cítit, jak voní vlasy překrásné ženy, jež věří pouze v to dobré, v nekonečnost. A možná, že jsem se chtěl držet, jako stébla, jejích neuvěřitelných snů. Z jejích slov o budoucnu se všechno kolem stalo radostnější.

„I kdyby to, co říkáš, Anastasie, byla pouhá slova, stejně jsou překrásná a na duši se dělá radostněji, když je slyším.“

„Slova touhy uvádějí do pohybu velkou energii. Svou touhou a úmysly člověk sám tvoří svoji budoucnost. Uvěř mi, Vladimíre, všechno se stane přesně tak, jak jsem to slovy nakreslila pro nás dva. Ale ve své touze jsi volný a všechno můžeš změnit, proneseš- li jiná slova. Jsi volný, svobodný a každý sám je sobě tvůrce.“

„Ve tvých slovech nic měnit nebudu, Anastasie. Pokusím se jim uvěřit.“

„Děkuji.“

„Za co?“

„Za to, že jsi nezničil věčnost pro dva.“