ČERVENEC - feng shui PŘÍBĚH

Milí přátelé,

máme pro vás 7. příběh z 12 dílné série podcastů PŘÍBĚHY, které jsou navázané na naše české feng shui obrazy. Jsme rádi, že vás v letošním roce můžeme obdarovat, a proto, pokud si chcete vyzkoušet působení našeho obrazu, můžete si jej ZDARMA stáhnout do mobilu a počítače jako tapety, případně je můžete sdílet s vašimi přáteli. V průběhu celého roku od nás každý měsíc dostáváte:

♥ ZDARMA TAPETA ♥ 

Harmonizační obrázek, který na vás v průběhu měsíce působí a posiluje určitou životní oblast.

♥ ZDARMA PŘÍBĚH ♥ 

Poslouchání příběhů rozvíjí v lidech intuici, empatii, představivost a obrazotvornost a podporuje harmonizaci dané životní oblasti. Nejdůležitější pro změnu a vývoj čehokoliv je právě obrazotvornost a proto s ní pracujeme i v našich online kurzech.

ČERVENec - feng shui PŘÍBĚH "každý má svou hvězdu"

Tomáš ztěžka otevřel oči a nějakou dobu mu trvalo, než trochu zaostřil, ale plně se mu to nedařilo. Pomalu si olíznul rty, byly suché a rozpraskané. „Probírá se, Bohu díky,“ ozval se docela blízko něj neznámý hlas, který se mu bolestivě zarýval do uší. Kolem Tomáše začal nějaký ruch, ale dokázal ho vnímat jen částečně. Kde to jsem, co se to děje? Sotva si to pomyslel, sklonil se nad ním muž v bílém plášti, nejprve mu svítil nějakou baterkou do očí a pak se trochu usmál.: „Tak vás vítáme zpátky do života.“ Tomáš si stihnul v duchu říci, aha, asi jsem v nemocnici a vzápětí cítil, že ho neodolatelná síla táhne zpět do spánku. Když se znovu probudil, vnímal plně. Dozvěděl se, že měl autonehodu, při které došlo k vážnému poranění hlavy a ještě dalším zraněním, naštěstí ne už tak vážným. Po operaci byl uveden na měsíc do umělého spánku a teď je tedy v nemocničním pokoji. Na protější stěně proti jeho lůžku visel obraz, Každý má svou hvězdu. Tomáš se bavil tím, že počítal bílé hvězdy, růžové hvězdy a modré hvězdy a občas se přistihl, že se na obraz dívá bez jakýchkoliv myšlenek a nemůže od něj odtrhnout oči.

Když člověk nemůže nic dělat, obvykle rekapituluje dosavadní události. A to dělal i Tomáš. Jeho dětství bylo šťastné a plné rodičovské lásky a podpory. Možná té podpory bylo až moc, někdy mu rodiče umetali cestu. Vystudoval techniku, strojařinu a bavilo ho to. Tedy vlastně se chtěl věnovat zpěvu, ale rodiče mu vysvětlili, že by ho to neuživilo. A mají pravdu, pomyslel si Tomáš, ještě, že jsem je poslechl, zpěváků je plno, Bůh ví, jak by to dneska se mnou bylo. No, teď tedy taky nic moc, ale s tím se něco dá dělat.

Tomáš se pomalu uzdravoval. Obraz v nemocničním pokoji ho z nějakého důvodu přitahoval víc a víc. Tomáš měl pocit, jak kdyby mu ten obraz něco říkal, ale netušil, co by to mohlo být. Když už mu bylo natolik dobře, že mohl chodit do parku rozléhajícího se kolem jednotlivých pavilonů, všiml si, že i na chodbách jsou další obrazy, ze kterých sálá energie. Tomáš si uvědomil, že tyto obrazy jej naplňují optimismem, nadějí, že všechno dobře dopadne a možná, že i něčím jiným. Vzpomněl si, když navštívil svého dědečka v nemocnici. Dědeček tam ležel s těžkou otravou krve a z nemocnice se už nevrátil. Tomáš si uvědomil, že poslední na co se jeho dědeček z lůžka díval, byl potápějící se koráb na rozbouřeném moři. Vlastně i na chodbách byly tehdy velmi sporadicky umístěné výtvarné artefakty s dost ponurými až tragickými náměty. Ještě, že jich bylo tak málo, pomyslel si Tomáš. To pacienti v této nemocnici mají veselejší výhledy, celý prostor to neskutečně zútulňuje. Nedalo mu to a zeptal se sestry, kde se tady ty pozitivní obrazy vzaly. „No, to začalo už někdy před 2 mi roky. Z jedné nadace jsme dostali 3 obrazy a dali je na chodbu. Zjistili jsme, že si před ně stále sedají pacienti, i když židle jsou i na dalších místech a po nějaké době jsme si všimli, že lidé jsou pak nějak veselejší. Pan primář přišel s nápadem, že je dáme i do nějakého pokoje. Požádali jsme nadaci a dostali další obrazy. Dali jsme je do 3 pokojů a sledovali to. Pacienti byli veselejší, rychleji se uzdravovali, ubylo pooperačních komplikací. A tak jsou teď všude.“ Odpovídala sestra a ještě dodala: “A mám pocit, že to působí i na nás, jako na lékaře a další personál, už tu není tolik sporů. A já se do práce každý den těším,“ usmála se sestra. Tomáš seděl na lavičce v parku a přemýšlel o tom, co mu včera během návštěvy, řekla jeho přítelkyně. Prý podle celostní medicíny žádný úraz není náhoda (náhody neexistují) a úraz hlavy znamená, člověče změň směřování svého života. Tomáš vytočil číslo: „Ahoj Pavle, ještě hledáte zpěváka? Tak já to tedy zkusím.“ Tomáš cítil, jak se celý rozklepal, ale uvědomil si, že to co cítí, není strach, ale silné vzrušení. Večer si znovu prohlížel obraz v jeho nemocničním pokoji. Tak konečně asi vím, pod jakou hvězdou jsem se narodil.

A pokud ještě nemáte, STÁHNĚTE SI TAPETU KAŽDÝ MÁ SVOU HVĚZDU.