17.den: Moje bezpečí v životním prostředí

DEN 17: MOJE BEZPEČÍ V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

Žijeme tady a teď. Naše duše si zvolily pro tento život opravdu velkolepou epochu. Přestože naše doba není jednoduchá…je úchvatná!

Kdysi dávno pro nás Bůh stvořil Zemi jako ráj, jako Matku všech lidí. Ale člověk se odklonil od své Matky, odešel od přírody, protože věřil, že je něco víc. A nyní stále častěji pociťuje: „To, co mi skutečně chybí, je příroda“.

Cítí, že byl sveden na umělou, nepřirozenou cestu. Jak se vrátit zpátky? Na tu dobrou cestu?

Každé uzdravení začíná nepatrným prvním podnětem (úsměvem, povzbuzením, myšlenkou či pocitem). Věnujme vědomou pozornost přírodě.

 

Co pro to můžeš udělat?

Přivoň si k nějaké květině.

 Pozoruj její tvar a barvu.

 Pěstuj ovoce a zeleninu.

 Pohlaď si kůru stromu.

 Dovol větru, ať ti rozcuchá vlasy.

 Nastav tvář paprskům slunce.

 Projdi se bosýma nohama po trávě.

 Zaboř ruce do hlíny

 Poslouchej ptačí zpěv.

 Sdílej se svým psem či kočkou společnou pohodu.

 Naslouchej šumění listí ve větru.

 Ochutnej ranní rosu.

 Zamiluj se do života na Matce Zemi.

Proč to všechno? Protože tak získáš Lásku k životu tady na Zemi a to je silný bod bezpečí.

Vaše Irena

 

Nechte se inspirovat v našem videu: